TEXT, KURZOR...


VÍTEJTE A PŘEJI VÁM KRÁSNÝ DEN BEZ MRÁČKU

pondělí 20. prosince 2021

Hlášky pana Polreicha

 Toto jsou hlášky pana Polreicha - moc se mi líbí:

Tomuhle se nedá konkurovat...
10 šéfových legendárních hlášek
*„Viděl jsem hada sr*t, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzský trikolóry. Dokonce sem viděl i stíhačku couvat, vole. Ale todleto sem teda ještě neviděl!“
* „Když určujete ceny, tak se chováte jak vožralý milionáři: pětašedesát procent, deset procent, meníčko za sto deset, pštrosa, video, vole, pí*u, vole...“
*„Tohle kdybych sněd celý, tak se mi budou zejtra u pr*ele rojit včely!“
*„Tady je teda vzduch jak v poklopci!“
*„Tohle by normálně zabilo orla v letu, vole!“
*„Úplně mě bolí játra, když vás vidím...“
*„Možná bych z toho zkusil udělal palivo do raketoplánu, nebo něco takovýho...“
*„Chci, aby se sem lidi valili jako špína do kanálu!“
*„V tom je brambor asi tolik jako rychlosti v cikánským kolotoči!“
*„Tady je takovej bordel, že se mlží i čočka u kamery!“

sobota 10. prosince 2016

Pro dobrou náladu

Tajný agent FBI má za úkol prozkoumat jednu ruskou krčmu, jak jinak než v Rusku. Bohatýrsky vejde do dveří a ryze rusky říká: „Zdravstvujte!“ 
Pak přistoupí k baru a začne na barmanovi vymáhat informace. 
Barman řekne: „Chlapče, ty sice mluvíš jako Rus, seš oblečenej jako Rus, ale Rus nejsi.“ 
Agent skočí na stůl, zatancuje kozáčka a kopne do sebe tři vodky. 
Barman povídá: „Ty sice tancuješ jako Rus, chlastáš jako Rus, mluvíš jako Rus a seš oblečenej jako Rus, ale Rus nejsi.“ 
To už agent neví, co má dělat, odejde a volá svému šéfovi: 
„Nevím, jak se to možné, ale odhalili mě.“ 
Šéf se rozčílí: „Já jsem věděl, že vy černoši vždycky všechno zkazíte!“

Náčelník policie přijímá nováčky:

„Tak vy se chcete přihlásit k policii?“
„Ano.“
„A umíte číst a psát?“
„Ano.“
„A naučíte mě to?“

Jak to chodí v manželství:

1. Moje žena a já chodíme dvakrát týdně na večeři do nějaké dobré restaurace. Nejdřív si dáme nějaký aperitiv a potom obvykle místní specialitu. Přitom si užíváme příjemné společnosti. Ona chodí v úterý, já v pátek. 
2. Máme oddělené ložnice. Její je v Brně, moje v Praze. 
3. Beru svou ženu všude. Ona však vždycky najde cestu zpátky. 
4. Když jsem se ženy zeptal, kam by chtěla na výročí naší svatby, řekla, že někam, kde dlouho nebyla. Tak jsem navrhl kuchyň. 
5. Vždycky se držíme za ruce. Kdybych ji pustil, šla by nakupovat. 
6. Má elektricky vyhřívanou postel, elektrický mixér, elektrický opékač topinek, elektrickou kulmu, elektrickou troubu, elektrickou myčku nádobí. Jednou povídá: „Všude spousta technických vymožeností a já si přitom nemám kde sednout.“ Tak jsem navrhl, že jí koupím elektrické křeslo. 
7. Žena řekla, že ji zlobí auto. Prý má vodu v karburátoru. Vzal jsem tašku s nářadím a zeptal se, kde je auto. Odpověděla, že v rybníce. 
8. Nechala si dát v salónu krásy pleťovou masku z piešťanského bahna. Dva dny vypadala skvěle. Pak bahno opadalo. 
9. Ráno běžela za popelářem a volala: „Stihla bych ještě odvoz?“ Popelář se vyklonil z okénka a řekl: „Ale jo, naskočte si!“ 
10. Podle statistik je manželství jednoznačně hlavní příčinou rozvodu. 
11. Nemluvil jsem se svou ženou dva měsíce. Nechtěl jsem ji přerušovat. 
12. Poslední hádku jsem zavinil já. Když se mě žena zeptala, co je v televizi, odpověděl jsem, že tištěné spoje, obrazovka a prach.

Nějaký vtípek?

Přihlásily se tři ženské do soutěže - plavání stylem prsa přes kanál La Manche. Vyhrála brunetka, pár minut po ní dorazila zrzka a asi za hodinu totálně vyčerpaná blondýnka. Když ji zabalili do dek a nalili do ní pár loků kávy, vzpamatovala se a povídá:"Nechci si stěžovat, ale mám pocit, že ty zbylé dvě soutěžící používaly ruce!"

 Soudce se obrátí ke svědkyni blondýnce. "Víte, co vás čeká, když budete křivě přísahat?" "Ano," odpoví svědkyně, "kožich a deset tisíc na ruku."

 Víte proč si blondýnka stoupne do rohu místnosti, když je jí zima? Protože si myslí, že je tam devadesát stupňů.

neděle 10. ledna 2016

Jak ten čas letí

Je to až neuvěřitelné, že jsem přidávala poslední příspěvek někdy před rokem.
Vypadá to, že se nic neděje, ale je to naopak - děje se toho v mém životě hodně, jenom není 
ruka, která by to všechno vypsala. 
No, i ta ruka by byla - vlastně dvě, jsou to moje ruce, ale jsou nějak líné... 

Houbelec - ruce jsou v pohodě, ale hlava a vlastně celý člověk - tedy JÁ, je líný.

Rok se smrskává a Vánoce máme čím dál častěji a do toho ještě popisovat co se kolem stalo - uf... to už je fuška.

Ale zamyslím se nad sebou a určitě s tím něco provedu. Co? No, to ještě nevím.
Možnosti jsou dvě:
1. začnu se blogu věnovat
2. blog zruším

Zatím přeji krásný večer.

sobota 5. dubna 2014

U soudu

Obhajoba

"Teď si myslím, že za všechno může tchýně. Ona byla stále s námi, furt se mezi nás pletla, i když už je deset let v hrobě, dej ji pánbu věčnou slávu. To se fakt nedalo vydržet, pořád maminka by tohle a maminka by to takhle ne. Já jsem jinak dobrák, na mně byste mohl dříví štípat, a tak jsem mlčel. Až s tou pračkou. Koupil jsem ji ženě, aby viděla, že jí takhle k stáru chci ušetřit práci, fungl novou a se sušičkou k tomu, všechno v jednom, půlku úspor mě to stálo, co vám mám povídat. No a jaký myslíte, že byla její první slova? Takovejch peněz, spráskla rukama, to se maminka musí v hrobě obracet! Co by se obracela, její peníze to nebyly! Ale přešel jsem to, jako vždycky. Jen jsem, já trouba, otevřel manuál a povídám: Koukej, Anežko, je to energetická třída A, roční spotřeba nějakých 280 kilowatthodin, co to je, hezky modrej displej ti všechno ukáže, hodíš dovnitř sedm kilo prádla, za chvilku to máš vypraný a usušený. Vytrhla mi ho z ruky, mrkla do něj okem (bohužel na špatné místo) a už zase začala: Maminko moje! Spotřeba vody 54 tisíc litrů!! (Za rok, Anežko, za rok - ale ona mě neposlouchala.) Náklady na praní a sušení dva tisíce korun! Vždyť nás to sežere! Hlučnost 64 decibelů! Pávková pod náma se zblázní! Vendo, pro Kristovy rány, cos to proved?! Maminka prala celej život v neckách, ale takový vody by nespotřebovala, a to nás bylo šest, i se strejdou Tondou! Na zahradě to uschlo raz dva a žádný decibely se u toho nekonaly! Má to dětskou pojistku, zkusil jsem to ještě v klidu. A na co jako? zaječela. Žádný děti nemáme! V maminčiných neckách taky žádná pojistka nebyla, a myslíš si, že se v nich někdo z nás dětí utopil, nebo co? Ta by nás hnala! Něco se ve mně hnulo, ale držel jsem se. Anežko, zamumlal jsem, ta pračka se sušičkou má čtrnáct programů! Zpražila mě opovržlivým pohledem: Maminka měla akorát jeden! A byly jsme jako ze škatulky! No, nezabil byste ji?! Proto vás prosím, pane předsedo, abyste můj čin nehodnotili jako nějakou úchylnou vraždu nebo co, ale jako prosté zabití v sebeobraně. Děkuji vám."

pátek 10. ledna 2014

Velmi nepříjemný budíček


Vstávám každý den ráno mezi sedmou a půl osmou. Pokud se probudím dřív, nevydržím ležet a vstávám i před sedmou.

Ne tak včera.

Probudila jsem se po šesté a nějak se mi nechtělo z postele. Otočila jsem se na druhý bok, že jako ještě chvíli budu ležet.

Probudilo mne příšerné zvonění na domovní zvonek a bouchání na dveře.

Připomínalo mi to: Otevřete, policieeeeeeeeeeee"...

Vystřelila jsem z pelechu a zařvala: moment" - navlíkla jsem si župan a bez rozmyšlení otevřela dveře. Za dveřmi byl soused odnaproti a dva chlapáci..
Dobré ráno paninko - my jdeme na tu výměnu vodoměrů a na odečet tepla.

SAKRA!!!

Musel na mne být pohle úděsný. Manžel ležel klíďo dál v posteli a já mumlala pořád dokola, že tohle se mi ještě nikdy nestalo.

Oba dva se mi smáli - no jasně, právě dneska jste si přispala, co?

Týden předem jsme měli ve schránce upozornění, že přijdou vyměnit vodoměry a budou v domě od sedmi hodin. Začínat budou od 12. poschodí.

Ještě večer jsem si cedulku dala na stůl, abych nezapomněla.

No, sice jsem nezapomněla, ale zaspala a utrhla si pěknou ostudu....

sobota 7. prosince 2013

Přišel mi dopis

Po dlouhé době jsem měla ve schránce dopis. 

Česká správa sociálního zabezpečení - tak to bude asi něco k důchodu. 

 Otevřela jsem obálku, vyndala psaní a při pohledu na číslo o které se mi od příštího roku zvýší důchod, jsem se musela posadit. 

Částka je ohromující!!!! Přidali mi 33,- Kč + 10,- Kč k základu!!! CELÝCH 43,- Kč! 

Tak to je výsměch.

A to ještě všechno zdraží poté, co ČNB udělala vynikající krok a koruna oslabila. 

Hlavně, že páni poslanci, kteří ve funkcích končí, dostanou odstupné v řádek několika statísíců a noví poslanci si odsouhlasí platy zase o něco vyšší! 

Tak tohle už mně pořádně nas..lo (doplňte si "ra")... 

Přiznám se, že kdyby mi nepřidali NIC, vadilo by mi to míň! 

 Ušetřilo by se za poštovné, ušetřil by se papír, ušetřily by se obálky, ušetřila by se práce úředníků atd... NEvážení politici, je mi z vás špatně!!!

úterý 3. prosince 2013

Není na co se dívat

Nejsem zrovna seriálový typ a přece mne dostal jeden pořad. 

Nedívala jsem se na TV, ale na online kamery - co to bylo za pořad? 
VYVOLENÍ 2013 
Zajímal mne tam jeden soutěžící - nemusíte hádat - byl to Vlado Dobrovodský. Vzpomínala jsem na první Vyvolené a hlavně na Vladka. Troufám si říct, že nejsem jediná, kdo si při vyslovení slova "Vyvolení", dokáže v prvním momentě představit někoho jiného. 

 Ano, trávila jsem všechny volné chvilky přilepená na monitoru a prožívala radost, vztek, smutek... Všechno co Vladko dělal, bylo zábavné - jeho smích, jeho hysterické výbuchy, jeho vymýšlení zábavy, jeho průpovídky... 

No a najednou je konec a - nevěřila bych tomu, ale je tu prázdno. 

 Vladko, přeji Ti jen to nejlepší, hodně štěstí, lásky a hlavně ať se Ti splní alespoň jedno tajné přání.

sobota 18. května 2013

Príma tatínek

Šel jsem se svým šedesátiletým otcem koupit nové boty. Z běhání po obchodech jsme vyhládli a rozhodli se zajít do restaurace najíst.


U stolu jsem zpozoroval, že otec nemůže spustit oči z vedle sedící dívky Měla vysoko natupírovaného kohouta, nabarveného do zelena, oranžova, červena a modra.

Kdykoliv k němu dívka obrátila oči, viděla, že na ni stále civí, a když už toho měla dost, tak se ho sarkasticky zeptala: "Co máš za problém, dědo? Tys v životě neudělal nic divokýho!?"

Protože otce znám, tak jsem raději rychle polkl sousto, co jsem měl v puse, aby mě při jeho odpovědi nezaskočilo.

Otec nezklamal a s důstojným klidem a bez mrknutí oka odvětil: "Jedenkrát v životě jsem si vzal drogu a přefiknul pak páva. Teď se ptám, jestli ty nejseš moje dcera."



Menstruační tampóny

Tatínek se ptá svého osmiletého synka:

"Co bys letos chtěl k narozeninám?"

"Menstruační tampóny."

"Víš ty vůbec, co to je?"

"Nevím, ale v televizi jsem slyšel, že se s tím dá dobře hrát tenis, plavat, jezdit na kole i skákat padákem."